pondělí 14. září 2015

Jak se zbavit strachu?

Odvaha se objevuje hodně v pohádkách či různých návodech jak lépe žít, a přitom se dotýká celého našeho života, protože ať vědomě nebo nevědomě se s ním setkáváme vlastně každý den. Pro někoho je odvahou podívat se do svého nitra,  projevit se nebo říct svůj názor, někdo musí zdolat Mont Everest, sjet nejdivočejší řeku světa nebo skákat padákem. Někdo nemá ani odvahu denně prožívat život a tak sáhne radši po nějaké náhražce, a to prosím není jen alkohol nebo prášky, ale i televize, práce nebo třeba knihy, všechno to jsou v podstatě formy úniku před realitou.  

Jak nádherně odvážné jsou děti.
 
Fascinuje mě odvaha mojí roční dcerky, která znovu a znovu v důvěře zkoumá svět a své možnosti. Stejně tak obdivuji odvahu své starší dcery, která má odvahu se mi postavit a říct svůj názor, která často jedná klidně a moudře i v zátěžových situacích. Taky se nezastaví před překážkou, ale tak dlouho a trpělivě to zkouší až to dokáže. Jde přímo, žádné okliky, věru mám se co učit. Můj syn šel asi hned dvakrát, protože pro něj je sršeň domácí mazlík, ve vodě nejen plave, ale skáče salta, čímž nutí k obrovské odvaze mně a není snad sportu nebo pohybu, který by nevyzkoušel. Moje děti mě neustále nutí posouvat hranice mojí odvahy, často o velké skoky:-)
 
 
"Není odvahy beze strachu", napsal Julian Barnes, a já si teprve teď uvědomuji, jaká pravda se skrývá v těchto slovech.
 
Na tohle a jiné jsem přicházela postupně také v průběhu malování  Mandal odvahy, kdy mi náhle jasně docházely různé souvislosti. V životě se mi hodně objevovaly situace, které přímo vybízely k odvážnému činu a já často stála před výzvou a možností udělat to jinak, odvážně. Úplně jsem cítila rozpor mezi tím jednat sama za sebe a být "hodná holčička", někdy jsem musela lidi zklamat, abych mohla jednat férově. Mimo jiné jsem také zjistila, že doktoři jsou taky jen lidi a spousta z nich taky měla "syndrom bílého pláště" než se sami stali lékaři, a často se chovají zdánlivě povýšeně právě proto, že jsou nejistí, vmáčknutí do role mocného vševěda, který moc studoval a musí "všechno vědět". Někdy nás strach prostě jen nutí vidět věci jinak, než jaké jsou skutečně.

Alexandra Kovandová

Žádné komentáře:

Okomentovat