středa 6. srpna 2014

Soucit

Soucit je nádherné slovo. Znamená, že něco cítíme. Hluboký cit je pak vášeň. A žijeme-li s vášní, žijeme… jako by na ní závisel náš život. Následujeme volání našich nejsilnějších citů: žijeme, konáme, milujeme. Zjišťujeme, kdy naše srdce zpívá, díky čemu naše duše úpí, a těmto věcem se pak věnujeme. Soucit znamená žít se stejnou intenzitou citů i vůči utrpení života. Obvykle to považujeme za emocionální postoj, který zaujímáme vůči druhým. Když jsme schopni soucítit, všímáme si utrpení druhých. Myslíme na ně a cítíme, jako by to bylo naše vlastní utrpení. Místo abychom před utrpením, bolestí a strachem druhých zavírali oči, vstupujeme do kruhu jejich bolesti a reagujeme na to, čím oni procházejí. Cítíme s nimi. A díky bohatosti těchto citů jim můžeme rovněž své city dát. Soucit k druhým často předchází nebo nahrazuje soucit k sobě samému. Možná je to proto, že utrpení druhých vidíme. 

Cesta k soucitu k sobě samým je procesem, skládajícím se ze dvou kroků. Nejde jen o konkrétní kroky, které musíte udělat, abyste došli k cíli, ale také o kroky ve vašem vědomí. Musíte udělat všechny nezbytné kroky – ozvat se, jednat za sebe, udělat si sami v sobě pořádek a také zachovat přesvědčení, že soucit k sobě samým je tím správným směrem, kterým byste se měli ubírat. 

Soucit se sebou samým – to je cesta volby, kdy se minutu po minutě vědomě odvracíme od toho, co ubližuje naší duši, a vydáváme se směrem k tomu, co nám dodává sílu a prospívá nám. V jakékoliv konkrétní situaci se tak rozhodujeme, zda sami se sebou budeme zacházet špatně anebo dobře a s láskou, tak jako zacházíte s milovaným dítětem nebo přítelem. Soucit znamená dívat se na sebe s vlídností, uvědomovat si vlastní utrpení a v daný čas ocenit způsob, jímž jsme toto utrpení transformovali. 

Vše začíná tím, že si vysníte cíl, ale než se vydáte na cestu, budete pociťovat určitý odpor či nechť neudělat právě tu věc, po níž nejvíce toužíte. Ale pak, s podporou vnějších sil své rozhodnutí nezrušíte, a vydáte se na cestu. Možná nebude snadná a bude plná nástrah, oklik, odboček a kamenů, ale má smysl – stojí za to se na ni vydat.

Žádné komentáře:

Okomentovat