pondělí 14. září 2015

Jak se zbavit strachu?

Odvaha se objevuje hodně v pohádkách či různých návodech jak lépe žít, a přitom se dotýká celého našeho života, protože ať vědomě nebo nevědomě se s ním setkáváme vlastně každý den. Pro někoho je odvahou podívat se do svého nitra,  projevit se nebo říct svůj názor, někdo musí zdolat Mont Everest, sjet nejdivočejší řeku světa nebo skákat padákem. Někdo nemá ani odvahu denně prožívat život a tak sáhne radši po nějaké náhražce, a to prosím není jen alkohol nebo prášky, ale i televize, práce nebo třeba knihy, všechno to jsou v podstatě formy úniku před realitou.  

Jak nádherně odvážné jsou děti.
 
Fascinuje mě odvaha mojí roční dcerky, která znovu a znovu v důvěře zkoumá svět a své možnosti. Stejně tak obdivuji odvahu své starší dcery, která má odvahu se mi postavit a říct svůj názor, která často jedná klidně a moudře i v zátěžových situacích. Taky se nezastaví před překážkou, ale tak dlouho a trpělivě to zkouší až to dokáže. Jde přímo, žádné okliky, věru mám se co učit. Můj syn šel asi hned dvakrát, protože pro něj je sršeň domácí mazlík, ve vodě nejen plave, ale skáče salta, čímž nutí k obrovské odvaze mně a není snad sportu nebo pohybu, který by nevyzkoušel. Moje děti mě neustále nutí posouvat hranice mojí odvahy, často o velké skoky:-)
 
 
"Není odvahy beze strachu", napsal Julian Barnes, a já si teprve teď uvědomuji, jaká pravda se skrývá v těchto slovech.
 
Na tohle a jiné jsem přicházela postupně také v průběhu malování  Mandal odvahy, kdy mi náhle jasně docházely různé souvislosti. V životě se mi hodně objevovaly situace, které přímo vybízely k odvážnému činu a já často stála před výzvou a možností udělat to jinak, odvážně. Úplně jsem cítila rozpor mezi tím jednat sama za sebe a být "hodná holčička", někdy jsem musela lidi zklamat, abych mohla jednat férově. Mimo jiné jsem také zjistila, že doktoři jsou taky jen lidi a spousta z nich taky měla "syndrom bílého pláště" než se sami stali lékaři, a často se chovají zdánlivě povýšeně právě proto, že jsou nejistí, vmáčknutí do role mocného vševěda, který moc studoval a musí "všechno vědět". Někdy nás strach prostě jen nutí vidět věci jinak, než jaké jsou skutečně.

Alexandra Kovandová

sobota 8. srpna 2015

Životní energie

To, co nazýváme životní energií je v podstatě základem fyzického života. Pokud v našem těle proudí životní energie, pak žijeme, vyvíjíme se a učíme – a pokud proudit přestane, nastane oddělení duše od hmoty, čemuž říkáme fyzická smrt.
 
Celý vesmír, náš svět i my sami, jsme tvořeni energií a jsme součástmi energetického systému. I my máme svůj energetický systém, v němž jsou zastoupeny všechny protikladné energie – tedy duch i hmota, láska i strach, mužský i ženský princip, chaos i řád.
 
            Každý z nás má k dispozici určitý objem životní energie. Její část je nutná na nezbytné procesy, které probíhají v organizmu bez našeho vědomého řízení. Je to například dýchání, trávení atd.  Další část můžeme používat podle vlastní volby a je určena k pohybu, činnosti, práci, učení, realizaci změn, regeneraci…. Přirozený a harmonický vývoj by měl přinášet v souvislosti s naším sebepoznáním stále větší množství životní energie, kterou přijímáme ze země – ke zhmotňování a z vesmíru - k poznání.
 
Podle vesmírných zákonů jsme každý zodpovědný sám za sebe, jsme svobodní a jsme si rovni. Je tedy naše zodpovědnost, jak zacházíme se svou životní energií – zda ji plně využíváme pro sebe a svůj rozvoj a regeneraci těla, nebo zda ji vyplýtváme na manipulaci s ostatními a ve snaze změnit druhé lidi a na vnější situace, které se nás ve skutečnosti netýkají. Tak se stává, že objem volné životní energie klesá, protože ji vyhazujeme směrem ven, kde nemůže být využita a navíc ji většinou neumíme dostatečně  čerpat ze země ani z vesmíru. Pak postupně bereme energii  i ze svého organizmu, čímž  se jeho části postupně oslabují, poškozují až přestane být životaschopný.
 
Mnozí lidé se neustále snaží milovat ostatní, rozdávat lásku – ovšem platí vždy to, že kdo nemiluje sám sebe, nemůže milovat nic a nikoho, protože v sobě lásku- tedy energii lásky- nemá. Takže ji nemůže rozdávat a pokud něco dává, pak je to  jen strach a bolest.
         
Každý z nás se učí sebelásce a k tomu samozřejmě patří poznání zákonitostí , které určují  kvalitu našeho života. A ten kdo se to naučí, pak lásku vyzařuje a tím prozáří i celé své okolí a  své blízké. Posuďte sami, jak se žije v blízkosti nešťastného, nespokojeného, zlostí a nenávistí naplněného člověka , a jak se cítíme v přítomnosti toho, kdo je šťastný, spokojený se sebou a  vyzařuje svou vnitřní pohodu a sebelásku jako sluníčko.
           
Každý má svobodnou volbu, jak naloží se sebou a se svou životní energií.  Uvedu několik způsobů, jak o tuto energii přicházíme : Boj, odpor, věnování pozornosti tomu, co se nám nelíbí, vysávání od druhých,  zachraňování těch, kdo se sami zachránit nechtějí,  zasahování do svobody druhých lidí, manipulace, potlačování citů a pocitů, lhaní, víra v bludy a iluze, nespokojenost se sebou,  nenávist k sobě, pocit viny, sebeobětování - tedy vše co děláme ze strachu.
 
A jak můžeme energii doplňovat : meditace, relaxace,  pobyt v přírodě, činnost, co nám dělá radost,  - tedy vše , co děláme s láskou k sobě.. Můžeme se naučit i další techniky, jak jí získávat dostatečné množství k tomu, abychom byli zdraví a mohli naplno užívat života ve všech oblastech.
 
Každý se může svobodně vybrat, zda chce  vyhazovat svou energii bez užitku a pak jen přežívat a živořit, a nebo zda se  rozhodne věnovat   učení, vedoucímu k poznání sebe,  svých energií, různých možností jak obnovit rovnováhu, odblokovat svůj energetický systém, uzdravit své tělo i duši, objevit své schopnosti a umět je s láskou využít,  osvobodit se od závislostí a lpění , poučit se  z vlastních chyb a omylů, odpustit si, být upřímný a být sám sebou – přijmout se a mít se rád…
 
Každý, kdo se rozhodne vzít sebe a svůj život do vlastních rukou, se může naučit, jak zacházet se sebou a se svou životní energií, na speciálních praktických seminářích.
 
Toto učení  je dobrodružná  cesta, s mnoha překážkami i s nezbytným ponořením do ukrytých strachů a bolestí a jejich uzdravováním. Poznání sebe a vlastní duše skýtá nekonečné možnosti.   Jít po této cestě můžeme jen my sami a nikdo to za nás nemůže vyřešit ani prožít. 
 
Dary a odměny za vše, co pro sebe uděláme,  přicházejí postupně, pomalu, ale vždy stojí za to.  Je to uzdravení, poučení, pochopení, osvobození, úleva, sebedůvěra sebeláska, soucit … Hlavně se  nám také zvyšuje objem životní energie, kterou plně umíme využít pro sebe a svůj vývoj. Zároveň vším, co uděláme pro sebe, obohatíme  a inspirujeme i své okolí. Učíme se učinit sami sebe šťastnými a spokojenými, protože začínáme chápat a věřit, že to  můžeme  zařídit jen my a přestali jsme očekávat, že nás učiní šťastnými někdo jiný – protože to prostě nejde…

úterý 25. listopadu 2014

Příprava na zázraky

Dělat zázraky je v lidské povaze. (Už jen to, že čtete tento článek na svém počítači, je malý zázrak. Pro člověka 19. století by byly dnešní vymoženosti jinými slovy těžko popsatelné - pokud vůbec.) Když zázraky dovedou uskutečnit někteří lidé, znamená to, že se jedná o určitou schopnost, kterou máme ve své „výbavě“ všichni – někteří více, jiní méně rozvinutou. Jejím základním kamenem je vděčnost.
Pokud se pokoušíte být vděční a nefunguje to (nedaří se vám dostatečně naladit (se), soustředění vám pořád utíká jinam a očekávaná energie nikde), pak si nejspíš neumíte poradit s nároky, které na vás klade okolí a tím, co opravdu chcete vy sami.
Vyřešit to jde docela snadno. Vybarvováním.

Něco málo o vděčnosti

V knihách a ve slovnících se o vděčnosti dočtete, že je to projev uznání, pocit nebo vědomý postoj za něco, co jste obdrželi nebo obdržíte.
Vděčnost je vnitřním zdrojem naší energie, který dělá zázraky.  Jak ale cítit vděčnost, když nás všichni a všechno kolem přesvědčuje, co nám v našem životě chybí, co potřebujeme, jak máme vypadat, kolik vážit, jakou konfekční velikost nosit, jaké oblečení nosit, abychom byli „IN“. Kam jet na dovolenou, jaké auto nám dodá pocit svobody, jak by se měl chovat partner apod. V důsledku toho je zcela normální, že se cítíme nespokojení…
 

Ze života

Také jste se někdy setkali s lidmi nebo jste o nich četli, kteří říkali něco ve smyslu: „buďte vděční a váš život se změní?“
Když si začnete opakovat věty typu: Jsem vděčná za to, že mám kde bydlet (a přitom jste vnitřně naštvaní, protože jste namačkáni se dvěma dětmi v malém bytě a nejste schopni vydělat na dům či větší byt). Spíš než pocit vděčnosti ve vás stoupne hladina vzteku a pocit frustrace. Nebo si budete říkat „jsem vděčná za své krásné, štíhlé tělo“ a pak si ráno stoupnete před zrcadlo a vidíte ty špeky ...  A  zase cítíte vztek, nebo  to raději nekomentujete. Takové „cvičení“ má pak přesně opačný účinek a v tom lepším případě vůbec nepomůže.
A kde je ta vděčnost? Jak ji tam nacpat, když má podle tolika úspěšných lidí moc měnit naše životy.  Co mám udělat, aby mi fungovala?
Vděčnost je pocit, který „nesídlí“ v hlavě. To znamená, že ji především potřebujeme cítit. Jen o ní přemýšlet, přesvědčovat se a utvrzovat se o ní rozumem, nestačí. A k pocitům se dostaneme přes malování mandal, které umí rozum „vypnout“.

 
Dále se dočtete postup, jak dosáhnout tohoto stavu s Mandalami vděčnosti.
Najděte něco, za co tu vděčnost cítíte nebo si vzpomenete na situaci ve svém

životě, za kterou jste rádi (narození dítěte, byli jste zamilovaní, prožili jste krásnou dovolenou, dostali jste vysokoškolský diplom, ale i drobné okamžiky, kdy vás partner vezme na romantickou večeři, dítě vám skočí kolem krku, nebo když relaxujete ve vířivce. Jsou to momenty, při kterých se cítíte dobře, a tady vám vděčnost za ně půjde úplně sama. Vezměte pastelku a ty pocity díků za tyto malé či velké radostné chvilky předejte do mandaly. Tuto mandalu si pak můžete vystavit, aby vám připomínala, že jsou ve vašem životě momenty, za které cítíte vděčnost. A čím více budete malovat, tím více budete pocit vděčnosti v sobě zesilovat, vybavovat si stále více momentů, které prožíváte rádi. Přirozeně pak budete přitahovat více situací a momentů, za které můžete být vděční. A váš život ROZKVETE, protože budete více času věnovat pocitům vděčnosti, než pocitům nedostatku.

Mandaly vděčnosti volně navazují na Mandaly odpuštění, které se právě vyřešením vnitřního nesouladu zabývají. Mandaly vděčnosti fungují zcela opačně – již se nezabývají problémy, ale umocňují vaše převažující pocity. Jelikož se oba komplety doplňují a násobí výsledky, naleznete zde zvýhodněné dvoubalení - MANDALY VDĚČNOSTI + MANDALYODPUŠTĚNÍ.

čtvrtek 2. října 2014

Je štěstí jen pro někoho?

 „Štěstí – Co je to štěstí? Muška jenom zlatá…“ to je klasika. Viděl někdo z vás zlatou mušku? Ano? Ne? Znamená to, že je ho tak málo? To asi ne. Přesto mnoho z nás žije život bez radosti a naplnění -bez štěstí.
Ke štěstí jde přijít v podstatě jen dvěma způsoby.  V jednom je štěstí  výsledkem nějaké činnosti  - práce, různých radovánek, z okolí, od dětí, zjednodušeně, když se daří, co chceme. (v práci vás povýšili, na zahrádce uzrála rajčata, partner přišel včas a nakoupil, dítě přineslo na vysvědčení vyznamenání….)
Druhý přístup na to jde jinak. Ke štěstí si stačí uvědomovat jen fakt, že jsme. K tomuto druhu štěstí máme přístup všichni a kdykoliv a nikoho a nic k tomu nepotřebujeme. Určitě to znáte. Např. když jste večer unavení po opravdu hodně náročném dnu, tak vypínáte – automaticky.  Je vám úplně jedno, jestli není umyté nádobí nebo jestli ještě nemáte dárek pro kamarádku k zítřejším narozeninám.. Chcete se jen zastavit. … I tak se dá dojít ke štěstí.
                 Oba tyto přístupy jsou stejně důležité, a každý z nich má své místo v životě. (Jak bychom mohli fungovat např. s přáteli, vychovávat děti nebo pracovat, kdyby neexistovala pravidla a cíle, jejichž splnění nám v konečném důsledku přináší štěstí, nebo být si v dnešní době jen vědom, že jsem – primárního štěstí - a nic víc, je zase trochu nezodpovědné). Tyto dva odlišné přístupy ke štěstí (dalo by se říct „Západní a Východní“) se skvěle doplňují.  Jak?  Oba přístupy se propojí, když se štěstím bez příčiny bude přicházet i víc štěstí, která má příčinu (víc se daří). I naopak to funguje. Klíč je v rozlišení.
Ke štěstí máme všichni přístup – je to naše přirozené právo a je jen na nás, co pro nás štěstí znamená -  A to si samozřejmě můžeme určit sami, pokud chceme. Pro štěstí, které nemá příčinu, se stačí zastavit a začít si uvědomovat drobnosti a radosti („samozřejmosti“) – že žiju, vidím, dýchám apod. Někdy to je víc, než obtížný úkol – jen tak “ být“, obzvlášť když je hlava plná myšlenek a různých pocitů. Pomoc zastavit se umožňuje například vybarvování mandal. A pro to vznikly Mandaly štěstí, které pomůžou vnímat plně vaši přítomnost - co se děje.
A jak to máte se štěstím vy?

středa 24. září 2014

Jak při malování změnit minulost?

Nedávný zdravotnický výzkum v USA ukázal, že náš imunitní systém pracuje lépe a schopnost uzdravení se zvyšuje, pokud jsme odpočatí a uvolnění. A právě takový vliv na nás má vybarvování mandal.  Proto jsou mandaly skvělým dárkem pro každého, kdo se zotavuje po nějaké operaci, nemoci nebo nehodě. Léčením těla to ale zdaleka nekončí.  Mandalové vzory, které obsahují božské vedení, umí léčit i psychiku, pomáhají např. uzavírat minulost a zbavovat se negativních emocí. Při malování těchto mandal se přirozeně dostává ke slovu naše pocitová část, která umí uvolnit i dávno zapomenuté negativní pocity a umožní nám tak osvobodit se od minulosti, která nás brzdí. Často si v sobě nosíme křivdy z minulosti a držíme se toho, co nám ublížilo. I když víme, že nám to škodí, neumíme jinak. Naše tělo všechny tyto bolestivé pocity ukládá a ty nám pak způsobují únavu, deprese, dokonce až nemoci.  To jsou holá fakta. Jak přerušit bludný kruh, kdy máme negativní zkušenost a ta se nám stále dokola, jen v různých situacích, potvrzuje?
Přerušit tento kruh pomáhá odpuštění. Slovo, které zná snad každý.  Co to však odpuštění znamená? Odpuštění nám nabízí možnost pustit se těchto bolestných situací a ulevit tak svému srdci. O odpuštění je velké množství literatury, která toto téma zbytečně rozebírá do nejmenších detailů. Tím člověku ještě víc zamotá hlavu, místo aby mu ji uvolnilo a pomohlo mu osvobodit se od minulých chyb, konfliktních situací a přerušit začarovaný kruh výčitek a nekonečných scénářů mysli. Studiem literatury dochází k odpuštění jen na rozumové úrovni. Logicky si tak zdůvodníme, že na tuto situaci, nebo člověka je lepší zapomenout. To samozřejmě na čas trochu pomůže, jenže…. Pocity nemají s rozumem moc společné, proto zůstávají dále v našem těle a při vhodné situaci se znovu projeví. Takže jaké odpuštění?  Při odpuštění musí odejít pocity.
Vymalovávání mandal nabízí velmi jednoduchý a hlavě účinný způsob, jak odpustit, protože se ke slovu dostává naše pocitová část. Zbavíme se tak negativních pocitů a svému energetickému systému tak ulevíme. Uvolněním těchto pocitů získáme více energie a mnohem větší klid. Tou nejmenší odměnou nám pak bude lepší pocit ze sebe samého, více vitality a radosti ze života.
Změňte svou minulost s Mandalami odpuštění od Jany Němcové a jděte dál, k radostnějším zítřkům.

Mandalami lze podpořit i jiné oblasti života - naleznout  sebevědomí, nechat rozkvést vztahy s mandalami lásky, najít v životě rovnováhu nebo např. zklidnit děti

středa 6. srpna 2014

Jak změnit mínění o sobě

Také se ti někdy honí hlavou věty typu “nikdy nic neudělám pořádně, to nemůžu dělat, tohle mi nikdy moc nešlo, na to jsem úplně levá, na tohle nemám vzdělání, talent apod.” Všechno, co o sobě říkáš, je něco, čemu jsi uvěřila, co to říkali, když jsi byla malá, ať už doma, ve škole, ve sportovním či uměleckém kroužku.

Uvěřila jsi tomu, že nejsi dokonalá a nemáš žádnou nebo jen malou hodnotu. Když se ti podaří alespoň na chvilku vypnout tento vodopád myšlenek, ve svém nitru ucítíš, že těmto nesmyslům ani nevěříš. Ale jak tyto omezující a kritizující myšlenky zastavit? Užasnou formou je malování. Vracíš se ke své dětské přirozenosti a vypínáš tím právě tu část mozku, která tě stále hlídá a omezuje.

Mandala je obraz, který tě dokáže vtáhnout do sebe, právě do toho nitra, kde na tebe negativní myšlenky, negativní hodnocení sebe sama, nemají vliv. Můžeš tak alespoň chvilku (po čas vymalovávání) udržet myšlení v klidu a objevovat v sobě kreativitu a tvořivost, která je v každém z nás. A s pravidelným malováním zjistíš, že se ti objevená tvořivost odráží i v běžném životě. Přijdou neotřelé nápady, problémy řešíš s větším klidem, protože objevuješ tvořivá řešení. A to vše díky tomu, že na chvilku vypneš přemýšlení - takovou jednoduchou a hravou formou relaxace.
Pokud chceš změnit mínění o sobě, vyzkoušej Mandaly sebevědomí a uvidíš, že se za pár minut budeš cítit mnohem lépe.

Soucit

Soucit je nádherné slovo. Znamená, že něco cítíme. Hluboký cit je pak vášeň. A žijeme-li s vášní, žijeme… jako by na ní závisel náš život. Následujeme volání našich nejsilnějších citů: žijeme, konáme, milujeme. Zjišťujeme, kdy naše srdce zpívá, díky čemu naše duše úpí, a těmto věcem se pak věnujeme. Soucit znamená žít se stejnou intenzitou citů i vůči utrpení života. Obvykle to považujeme za emocionální postoj, který zaujímáme vůči druhým. Když jsme schopni soucítit, všímáme si utrpení druhých. Myslíme na ně a cítíme, jako by to bylo naše vlastní utrpení. Místo abychom před utrpením, bolestí a strachem druhých zavírali oči, vstupujeme do kruhu jejich bolesti a reagujeme na to, čím oni procházejí. Cítíme s nimi. A díky bohatosti těchto citů jim můžeme rovněž své city dát. Soucit k druhým často předchází nebo nahrazuje soucit k sobě samému. Možná je to proto, že utrpení druhých vidíme. 

Cesta k soucitu k sobě samým je procesem, skládajícím se ze dvou kroků. Nejde jen o konkrétní kroky, které musíte udělat, abyste došli k cíli, ale také o kroky ve vašem vědomí. Musíte udělat všechny nezbytné kroky – ozvat se, jednat za sebe, udělat si sami v sobě pořádek a také zachovat přesvědčení, že soucit k sobě samým je tím správným směrem, kterým byste se měli ubírat. 

Soucit se sebou samým – to je cesta volby, kdy se minutu po minutě vědomě odvracíme od toho, co ubližuje naší duši, a vydáváme se směrem k tomu, co nám dodává sílu a prospívá nám. V jakékoliv konkrétní situaci se tak rozhodujeme, zda sami se sebou budeme zacházet špatně anebo dobře a s láskou, tak jako zacházíte s milovaným dítětem nebo přítelem. Soucit znamená dívat se na sebe s vlídností, uvědomovat si vlastní utrpení a v daný čas ocenit způsob, jímž jsme toto utrpení transformovali. 

Vše začíná tím, že si vysníte cíl, ale než se vydáte na cestu, budete pociťovat určitý odpor či nechť neudělat právě tu věc, po níž nejvíce toužíte. Ale pak, s podporou vnějších sil své rozhodnutí nezrušíte, a vydáte se na cestu. Možná nebude snadná a bude plná nástrah, oklik, odboček a kamenů, ale má smysl – stojí za to se na ni vydat.